Pláč.

4. února 2014 v 12:18 | Slečna A. | 
Chce se mi plakat, je mi hrozně.
Celou dobu myslím na to, že vám musím napsat - ty recepty, o cvičení, úspěchy a neúspěchy. Minulý článek navím byl tak optimistický. A já prostě na to teď nemám vůbec myšlenky.
Hrozná ironie. Po rozchodu s klukem nejsem ani trochu smutná, naopak podstatně šťastná. A pak se objeví nějakej maník, no co, prostě typickej blbeček a mně je hrozně.
Říkám si, lepší nešťastně zamilovaná, než ve vztahu a necítit nic. A ano, opravdu. Ale stejně tady ten svíravý pocit, ne, nelíbí se mi. Takové to, když jsem si myslela, že na to koukáme oba stejně a pak se ukáže, že asi působím, jako slečna pro pobavení. Tak hrozně jsem z něj byla šťastná a nadšená, že tak hrozně jsem teď z toh smutná a naštvaná. Naštvaná na sebe, především.
Prosím, nesuďte mě, že tak rychle po vztahu dokážu brečet kvůli jinému, ale ten vztah předtím chvílemi stěží považuju za vztah, poslední měsíc obzvláště.

A teď? Teď si nemám kde vylít srdíčko, protože se chovám jak jeblá třináctiletá puberťačka a samozřejmě to mí přátelé nechcou poslouchat a já nechci mlet furt dokola to stejné, navíc o klukovi, kterého skoro neznám a kterej si to nezaslouží.
Nic to nemění na tom, že stačí zapnout fb a hypnotizuju to zelené kolečko. Stačí aby se někdo zeptal na cokoliv, co na něj může sebeméně poukázat a nebo jen stačí lehnout do peřin, protože je z nich prostě cítit. Mám pocit, jako by těch několik posledních měsíců citového útlumu najednou něco prorazilo, akumulovalo a teď se mě to snaží roztrhat.

Prostě ho chci.
A jednoduchý zákon tvrdí, že čím menší zájem bude z jeho strany, tím větší zájem bude ze strany mé. A ten je momentálně na bodu maxima.

Krásky moje, nezlobte se na mě. Příští článek bude opět o tom, o čem má být a bude opět o něco veselejší. Mně se teď jen opravdu chce plakat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ko Ky Ko Ky | Web | 4. února 2014 v 14:24 | Reagovat

chápu tě co se v tobě odehrává to si dobu,kterou se to objeví prostě nevybírá,ale příjde to samo

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 4. února 2014 v 17:28 | Reagovat

díky za přání,ať se ta nepotvrzená zpráva stane dobrou a potvrzenou:)

3 ThinJill ThinJill | Web | 4. února 2014 v 21:44 | Reagovat

Panebože, podobnou situaci jsem zažila, úplně jsi mi to připomněla... také jsem pak dlouho brečela a byla unhappy, ale pak se objevil po nějaké době můj vyvolený a jsme spolu štastně dodnes :)
Neplač a nestrachuj se, zatím to nebyl ten pravý ani jeden :) :p

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 5. února 2014 v 8:45 | Reagovat

:) Však ono poblouznění přechází rychle... maximum jsou dva roky :)
.
Mě ignorace dokáže vždy spíš naštvat, než rozesmutnit. Potkala jsem se s fajn klukem, domlouvali jsme se, a pak nic. :) Blbeček. Jeho smůla.
.
A ten tvůj je na tom určitě podobně. Třeba jen prostě zatím nevidí, o jak pěknou holku přichází. Klukům to trvá někdy déle. :)

5 Estella Estella | Web | 5. února 2014 v 10:39 | Reagovat

Jej, jak tady píšeš o těch pocitech, jako bys popsala ty moje. Naštěstí už jsou pryč, ale podobné záchvěvy jsem měla na podzim...mám sice přítele, ale nějak jsem se  "nadchla" pro jednoho haj..a, kterého znám už několik let, vím, že je to blbec, ale jak se mi jednou za čas ozve, jsem ztracená. A pak si opět a znovu nadávám, viz můj článek http://estella-must-be-better.blog.cz/1309/vsechny-cesty-vedou-k.
Ale jak už jsem psala - rozumím ti až až. Někdy si v hlavě prostě neporučíš. A čím víc tě štve, tím víc chceš ty jeho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama